Veronika Kramáreková: Kát? První žvýkání nejsou romantická ani povzbudivá

Mgr. Veronika Kramáreková vystudovala Blízkovýchodní studia a Kulturní antropologii Předního východu na FF ZČU v Plzni. Region Blízkého východu každoročně navštěvuje, především Jemen, kde absolvovala kurzy arabského jazyka a okouzlilo ji starodávné město San´á. V současnosti studuje doktorský obor Etnologie na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni a ve své disertační práci se věnuje společenskému významu žvýkání kátu v Jemenu.

„San´á je městem perníkových chaloupek, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete.
„San´á je městem perníkových chaloupek, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete.

San´á – je to ta pravá arabská poezie? Pravá Arábie?
Nepochybně ano, San´á je městem „perníkových chaloupek“, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete. Zamilovala jsem si pravou orientální atmosféru starého arabského města, jeho trhy, volání prodavačů, úzké uličky, vůni koření a grilovaného masa.

A kdy člověk poprvé narazí na kát? Kdy si uvědomí, že je v království kátu? V ulicích Jemenu prý nenarazíte na psí exkrementy, zato je všude plno zelených fleků…
Na kát narazíte už při vstupu do země a během prvních kroků Jemenem. Nezáleží na tom, zda je den či noc, vždy narazíte na lidi, kteří kátují, strážníky, kteří mají noční službu, taxikáře, kteří se kátem udržují v bdělosti. Kát je ve společnosti všudypřítomný.

Proč právě kát? Proč jste zvolila kát za téma své disertační práce?
Než jsem letěla do Jemenu poprvé, vyhledávala jsem si informace o kátu a věděla, že se jedná o jedinečný jev jemenské společnosti. Hodně článků bylo cestopisných, stručné popisy kátových dýchánků jsou i v turistických průvodcích, odborné materiály se většinou zabývaly dopady užívání kátu na člověka z hlediska lékařského, ale málokde jsem narazila na analýzy toho, jaký má kát význam pro jemenskou společnost, jaké jsou sociální dopady kátování, dále například jaká témata se diskutují během dlouhých hodin žvýkání, to vše jsem se rozhodla podrobněji zkoumat v Jemenu a zpracovat ve své disertační práci.

Záznamy o pěstování kátu v Jemenu sahají až do 15. století. Kátování ale tehdy nebylo zdaleka rozšířené jako v současnosti, spíše bylo zábavou pouze bohatší vrstvy společnosti. Ke změně údajně došlo v 70. letech minulého století, kdy množství jemenských mužů odcházelo za prací do Saúdské Arábie, jejich životní úroveň se zvyšovala a kát se stal dostupný. Tak se kátování stalo praxí všech vrstev společnosti. V tomto směru je možné vnímat rozměr kátování v Jemenu nikoli jako nějakou tradiční záležitost, ale široký úpadek.
V 70. letech se zlepšovala finanční situace jemenských rodin a rozvíjela se celá jemenská ekonomika. Hospodářský vzestup umožnil budování infrastruktury, rozvoj dopravy a také nákup moderních zemědělských strojů, čímž se zjednodušily a zkrátily práce na polích, které dříve trvaly podstatně déle. Jemenci si najednou mohli dovolit půl dne nic nedělat, vše, co potřebovali, zvládli do oběda a po druhé hodině měli čas věnovat se společenským aktivitám. Zvrat v ekonomickém vzestupu nastal v devadesátých letech, kdy prezident Sálih nesouhlasil s přítomností amerických vojsk v Zálivu, na což reagovala Saúdská Arábie a další státy tím, že Jemence vyhostily. V Jemenu se tak najednou ocitl milion navrátilců bez práce a s omezenými možnostmi práci získat. Přestože jsou na tom v současnosti lidé ekonomicky bídně a pracovních příležitostí je málo, nadále tráví těch svých pět hodin žvýkáním kátu. Mnozí mladí lidé jsou apatičtí a kát je pro ně způsob, jak zabít čas, který by ovšem mohli věnovat například studiu cizích jazyků a aktivnímu hledání práce. Navíc mladým lidem chybí aktivní společenský život, v San´á nejsou například kina, posilovny, plovárny a sportoviště. Chybí cílevědomost a úvahy, jak vylepšit své vyhlídky do budoucna, mnozí Jemenci v tomto směru neuvažují.

Mafradž
Mafradž

 

WHO potvrdila, že kát není nutné zakazovat ani kontrolovat, že potenciál pro jeho zneužití a závislost je nízký. A nedoporučuje zařazení kátu na seznam hlídaných drog. V sousedních arabských státech je ale zakázán. Kde je rozpor?
Ve výkladu Koránu. V Saúdské Arábii odkazují na verše Koránu, v nichž jsou nařízení, že věřící nesmí užívat látky, které ovlivňují mysl. V Jemenu je ale kát dlouhodobou součástí kultury a Jemenci odmítají tvrzení, že by kát ovlivňoval mysl a chování člověka jako alkohol nebo drogy.

Četl jsem na internetu stížnosti muslimských žen na časté žvýkání kátu. Ozývají se právě ženy, manželky a matky, nejvíce proti kátu?
Nemyslím, že by ženy nesly prapor boje proti kátu, hodně jemenských žen žvýká a další to berou tak, že manžel žvýká, co s tím mám dělat… jsou s tím smířené. Spíše je to mladá generace, která si začíná uvědomovat, kam rozsáhlé užívání kátu může společnost zavést.

Kátují tedy muži i ženy. A kátují i děti? V kolika letech začínají s kátem?
Kátovat většinou začínají kolem patnáctého roku. Důvodem bývají i nějaké zkoušky, na které se připravují, protože kát jim pomáhá zůstat vzhůru. Na ulici ale uvidíte žvýkat i desetileté, dvanáctileté děti. Jeden známý, jehož rodina vlastní rozsáhlá kátová pole, mi vyprávěl, že kátuje dokonce od sedmi let. Je to podobné jako u nás, když má dítě přístup k cigaretám, začíná experimentovat už v mladším věku.

Kátový dýchánek
Kátový dýchánek

Když chce cizinec vyzkoušet kátování, jsou k němu Jemenci vstřícní?
Určitě, Jemenci mají úžasnou náturu, jsou milí, vstřícní a rádi pomohou. S pozváním na kát se setká každý cizinec, a protože je nezkušený, nemusí kát kupovat a lístky dostane od svých hostitelů. Jemenci mají obvykle svého stálého prodavače, přesto, pokud s nimi půjdete na trh s kátem, zažijete tradiční handrkování o cenu, většinou to končí tak, že kupující položí o něco méně, než prodavač požaduje, a odejde. To je takový kolorit prodeje kátu. Nejčastěji se kát kupuje před obědem, ve staré San´á jsou trhy, kde mají takové budky, metr na metr, Jemenci totiž bývají drobní a tak se tam skrčení vejdou, v nich prodávají balíčky kátu. Já jsem s doprovodem nejčastěji chodila kupovat na súk Anqád, je tam velké parkoviště, kde jsou na korbách aut balíky kátu, prodávají nejlacinější i dražší. V San´á se nejčastěji prodává na trzích druh hamdání, který mi chutnal nejvíce. Existují ovšem i trhy, kde se prodávají pouze dražší typy kátu a kde nekoupíte balení pod 50 dolarů. Levnou záležitostí kát není. Kát nechoďte kupovat sám, vždy s někým z místních, oni poznají kvalitní zboží, vědí, kolik který druh stojí, nezkušeného cizince prodavači oberou. V Jemenu se říká, že byste nikdy neměl věřit dvěma lidem – prodavači kátu a řezníkovi. To hovoří za vše.

Pro turistu – prožvýkat s Jemenci odpoledne, je to romantika?
Romantikou bych to nenazvala, zvláště když někdo hovoří s plnými ústy zelených lístků, to příliš romanticky nevypadá. Nejčastějším místem pro kátové dýchánky bývá přízemí domu a tzv. mafradž, kde se většinou žvýká ve dnech volna, je to vyšší část domu, odkud je nádherný výhled na celé okolí, právě v tom můžeme objevovat prvky té romantiky, protože výhled na starou San´á, na ty perníkové chaloupky, je prostě neopakovatelný.

Je pro začátečníka technicky náročné žvýkat kát?
První pokusy jsou opravdu obtížné, je to technicky náročné a nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne mít v ústech množství lístků. Zpočátku je lepší posouvat je dopředu, protože když jste nezkušený a máte je dále vzadu u stoliček, klouže to do hrdla. A je dobré řádně lístky rozžvýkat do kašičky, aby nepoškrabaly dáseň. Začátečník může mít i poněkud namožený jazyk.

Pokračovanie článku nájdete na www.cestomila.cz

Leave a Comment

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *