Syrské ženy v pracovním procesu

Ženy v Sýrii si dokážou najít práci snadněji než muži. To platí nejvíce pro hlavní město Damašek, je pracovních příležitostí asi nejvíce. V dalších regionech se situace liší. Například v průmyslovém a obchodním městě Aleppo se zaměstnání vždy hledalo lépe než v Deir ez-Zoru, Hasake nebo Kámišlí. „Až se vrátím do Damašku, kde studuji, najdu si nějakou práci. Tady není vůbec nic,“ říká studentka anglické literatury Šerín ze severovýchodní oblasti Sýrie, která ale většinu roku tráví v hlavním městě. Když porovnává možnost si najít zaměstnání, Damašek jednoznačně vítězí. „Hlavně v kanceláři se dá něco najít. Firmy raději zaměstnají ženy, aby image společnosti byla více atraktivní,“ myslí si Šerín.

Práva žen v arabských státech jsou často vzpomínána a západní společnost se tyto ženy dívá jako na otrokyně, které nemají šanci se samy rozhodnout, jak se svým životem naložit. Jejich životním úkolem mají být domácí práce a posluhování manželovi.

Tato představa je ale zavádějící. Postavení arabských žen se liší nejen podle státu, ale dokonce i regionu. Sýrie patří zrovna k těm liberálním arabským státům, které ženám práva neomezují. Syrská žena má právo studovat, pracovat, řídit automobil, aktivně či pasivně se angažovat v politice. V Sýrii je nepsanou tradicí, že v každé vládě je zastoupena aspoň jedna žena.

Jsou zde však zvyky a tradice syrské společnosti, které dívkám a ženám otevírají a zavírají dveře do sociálního a pracovního života. Některé rodiny jsou více konzervativní a něžné pohlaví drží zkrátka, naopak jsou zde velice liberální rodiny, které naopak tlačí dívky k aktivitě a rozletu. Zahalování žen není zákonem upraveno. V Sýrii mohou ženy chodit jak se zahaleným vlasy, ba i obličejem, tak i bez šátku.

Dříve nemusely ženy chodit do práce, protože muži dokázali rodinu zabezpečit. Hlavně Syřanky ve velkých městech měly tendenci pracovat, mohly si vybrat i z časově příliš nenáročných zaměstnání na půl úvazku. Dobré časy ale pominuly, když se situace v Sýrii všeobecně zhoršila a ceny vystoupaly vzhůru. Platy mužů přestaly stačit. „Je běžné, že do práce chodí oba manželé. Řešit se to jinak asi nedá,“ myslí si čtyřiadvacetiletá Abír, která studuje účetnictví na Damašské univerzitě. Už pět let si přivydělává v kavárně v noblesní čtvrti. „Rodiče odjeli do Saudské Arábie a já zůstala sama s babičkou, takže jsem si potřebovala na sebe vydělat. Bylo to lepší než sedět doma,“ vypráví Abír o svých začátcích. Příští rok by chtěla své studium dokončit a najít si lepší zaměstnání. „Nehraje roli, zda to bude tady v Damašku nebo někde v zahraničí. Záleží na platových podmínkách,“ říká Abír. Měsíční plat 12 tisíc syrských liber (cca. 145 EUR), který dostává od zaměstnavatele, stačí pokrýt její veškeré výdaje, a to zejména proto, že bydlí s rodinou. „Mým kolegům ale tento plat nestačí,“ tvrdí Abír. Podle ní pracující ženy v Sýrii diskriminací netrpí a v porovnání s muži je jejich finanční ohodnocení přibližně na stejné úrovni.

Jiná mladá Syřanka, Basma, dokončuje studia na lékařské fakultě a po promocích se chystá do Zálivu. „Doktoři jsou tam daleko lépe placeni. Za několik let bych se ale vrátila zpět a otevřela si ordinaci tady,“ prozrazuje Basma své plány, které se příliš neliší od plánů jejích vrstevníků. Za prací v zahraničí chodí většinou muži, aby se pak vrátili finančně zajištěni a mohli založit rodinu. „Ženy jedou jen v případě, že mají nějakou specializaci. Samozřejmě, když jim to rodina dovolí,“ tváří se Basma nevrle při pomyšlení, že by její záměr nevyšel.

V minulých letech se vláda v Sýrii zavázala vytvářet ročně minimálně 200 tisíc pracovních míst ročně, ale za současného neklidného stavu se tento záměr naplnit nedá. „Práce je čím dál méně a je opravdu těžké najít něco dobrého,“ tvrdí studentka ekonomie Úla, která nedávno absolvovala neplacenou praxi v pojišťovně v Deir ez-Zoru, jenom aby využila volný čas a získala zkušenosti. „Kvůli tamní situaci jsme ale odjeli do Damašku, takže zase nic nedělám,“ lamentuje Úla.
Pro ženy má zaměstnání řadu výhod. Být v pracovním procesu například nabízí možnost seznámit se s jinými lidmi. Například děvčata z recepce v damašském fitness centru neskrývají radost, že se kolem nich motají desítky mužů, ke všemu svalovců. „Chodí sem i ženy. V jiných posilovnách jsou časy zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. U nás je to jiné,“ vysvětlují recepční ochotně.

Pro syrskou společnost připadá nepřípustné, aby se k moci dostali islamisté, kteří tvoří podstatnou část v tzv. „syrské revoluce“. Jeden z dopadů posílení islamismu by mohl být ten, že by se postavení žen v Sýrii nejspíše zhoršilo. „Islamisti by u nás nikdy nevyhráli, syrská společnost neuznává takovéto myšlení,“ říkají svorně jak zastánci současného režimu, tak jeho oponenti. Syrské ženy se si vlasy nebo tvář zahalovat nemusí, ale záleží na zvycích rodiny, ze kterých pocházejí. „Moje máma nosí šátek, mě do toho ale nenutí. Jsme celkem liberální rodina. Nechtěla bych, aby mi někdo, nějaká vyšší garnitura říkala, jak se mám oblékat a co mohu dělat,“ brání se Úla představě o zavedení přísnějších islámských pravidel a zákonů do života Syřanů.

Leave a Comment

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *