Těžké časy přišly na Sýrii, která je skoro jedenáct měsíců zmítaná v násilnostech mezi protirežimními aktivisty a bezpečnostními silami státu. Kvůli snaze zabránit režimu pokračovat v dosavadní taktice silového řešení vzpoury několika syrských měst a regionů byly na syrský režim uvaleny západními zeměmi sankce, kterými jsou hlavně trestáni řádoví Syřané. Podle guvernéra syrské centrální banky přišel stát o více než dvě miliardy dolarů kvůli západnímu embargu na syrskou ropu. Stěží však tyto sankce režim vážněji ochromí, protože finanční rezervy jsou podle odhadů poměrně velké. Syrský režim se cítí silný hlavně kvůli postoji Ruska, které blokuje jakoukoli rezoluci OSN vůči Sýrii.
Sýrie je v oblasti Levanty (pozn. území na východ od Středozemního moře) jednoznačně nejlevnější stát pro život. Potraviny, pohonné hmoty, doprava nebo služby se v porovnání s okolními státy zdály mnohdy až směšné. Jenže za poslední měsíc ceny stouply a mnozí Syřané začali mít do kapsy ještě hlouběji než v roce loňském. Na vině je podle některých z nich zvyšující se cena ropy a nebezpečná situace v zemědělských oblastech na severozápadě země, odkud jsou denně hlášeny střety mezi oběma tábory. „Pokud chcete vypěstovat zeleninu, potřebujete mazut pro vyhřívání skleníků a zavlažování z řek. Pokud chcete dostat zeleninu z přímořských částí Sýrie do Aleppa nebo Damašku, zaplatíte za dopravu více a navíc musíte projet nebezpečným územím. To vše se podílí na zvýšených cenách,“ vysvětluje Tháir Lahhám ze Syrian Business Council (SBC) důvod růstu cen v Sýrii. Za ekonomickou krizí Sýrie vidí politicko-sociální vývoj v zemi, ale současně i sankce Západu a zvyšující se ceny ropy. „Obchod závisí na stabilitě. V případě, že nemáte bezpečí, mobilita pracovní síly a produktů je nižší,“ pokrčuje Lahhám. Krize dolehla na všechny regiony v Sýrii, podniky a obchody musely začít šetřit. Zatím se ve velkém nepropouští, práce však není. „Chtěl bych pracovat při studiu, ale je to nemožné. Práci neseženu. Mojí denní náplní jsou pouze přednášky, zbytek dne nemám co dělat,“ konstatuje student anglické literatury Máhir Kallás.
Letošní zima je pro Syřany asi nejhorším obdobím. Pro vytápění domů používají mazut, který není letos tolik k mání. Lidé s kanystry v rukou čekají ve frontě na benzinových pumpách a doufají, že si odnesou co domů co nejvíce mazutu za slušnou cenu. Pumpaři mají plné ruce práce, ale uspokojit všechny zákazníky mohou jen s těží. Oficiální cena za litr mazutu je 16 syrských liber (SYP), v přepočtu asi 5 Kč, ale na trhu se jeho cena pohybuje okolo 22 SYP. Vláda dlouhé roky dotuje ceny ropných produktů, ale cena na trhu je fakticky vyšší. „Nikdo ze soukromých dodavatelů vám ale mazut za takovou cenu nedoveze. Jelikož jste v nouzi, dynamika trhu na to reaguje. Poptávka je vysoká a nabídka se trochu snížila. Díky současné krizi se vytváří černá ekonomika. Jednu dobu byla cena mazutu vyšší, teď se díky intervenci vlády stabilizovala na úrovni 18 SYP za litr,“ říká Lahhám. Mnoho syrských rodin si nemůže dovolit vytápět celý dům. Zdržují se v jedné místnosti, kde se topí. Ve městech jako Homs je údajně situace ještě horší.
Také na devizovém trhu je vidět rozdíl mezi oficiální cenou a cenou černého trhu. Ještě před několika měsíci se dalo jedno euro pořídit za 68-70 syrských liber, nyní po devalvaci dosáhla jeho cena hranice 90 syrských liber. PodleTháira Lahháma bylo chybou, že centrální banka nedala na rady SBC a pokračovala v pevně ukotveném kurzu. „Jednorázová devalvace syrské měny o 12 SYP je v našem případě velice nepřirozené, měna se měla devalvovat postupně a pomalu,“ namítá Lahhám.
Také sankce ze strany Západu ovlivňují syrskou ekonomiku. „Z mého pohledu bych pochopil sankce proti určitým lidem. Ale sankce vůči bankovnímu systému budou proti každému Syřanovi a zaútočí na jeho potřeby. Podobně to je i s ropnými sankcemi. Má to dopad na režim, ale na mě ještě více. Místo toho, aby lid chránily, tak mu ubližují,“ tvrdí Tháir Lahhám. Sýrie vyvážela ropu do EU, nyní již je tento obchod pod sankcemi. Najít odbytiště na jiných trzích se nepodařilo hlavně kvůli problémům v logistice. „Náš přirozený trh jsou evropské země, protože jsou blízko. Ostatní potencionální obchodní partneři jako Čína a Indie jsou daleko, pro které jsou výhodnější dodávky ropy ze Zálivu,“ říká Lahhám.
