Mezi Damaškem a zahraničními médii zuří nemilosrdná válka

Syřané si musí připadat jako ve špatném snu. Stabilita a bezpečí byly jednou z hlavních charakteristik vztahujících se k Sýrii. V současnosti tomu tak ale není. Je pro ně těžké uvěřit zprávám ze zahraničních sdělovacích prostředků, které popisují zdejší situaci jako krveprolití, jenž má na svědomí režim prezidenta Bašára Asada a vládnoucí strany Baas. V čele tohoto mediálního útoku stojí podle nich katarská stanice Al-Džazíra, která se zezačátku napětí v Sýrii držela stranou, protože katarský emír Hamád bin Chalífa as-Sání má dobré vztahy se syrským prezidentem Asadem. Její aktivita se ale v posledních týdnech zintenzivnila. Al-Džazíra jako zpravodajský gigant mediálně podpořila revoluce v Tunisu, Egyptě, Libyi či Jemenu, odkud vysílala přímo z centru dění. V Sýrii však narazila. Zahraniční novináři nejsou v Sýrii vpuštěni do centra dění a není jim povoleno získávat informace přímo z místa. Syrský režim se vyvaruje „chyb“, kterých se dopustili vládci zmiňovaných režimů a nehodlá si zamořit území novináře hledající senzace. To však není nic nového, zahraničním novinářům se zde totiž akreditace na počkání nevydávají. Průměrné doba na udělení povolení se pohybuje od půl do jednoho roku.

Nyní se většina zpravodajských kanálů spoléhá na záběry z Youtube nebo z jiných webových serverů a opírá se o tvrzení tzv. očitých svědků. Reportéři sbírají informace neznámo kde, avšak jejich pravdivost nemohou ověřit, jak mnozí z nich i přiznávají. V Sýrii se od začátku protestů vede proti zpravodajství Al-Džazíry a dalších zahraničních médií kampaň, která se snaží její vysílání zpochybnit. „Některé agentury se diametrálně liší v počtu obětí. Oficiální syrské zdroje zase udávají svá čísla,“ poukazuje nejmenovaný syrský student na chaos v informacích. „Do vysílání Al-Dažíry volal muž, který se představil nějakým jménem. Za chvíli volal do státní syrské televize jiný muž, který upozornil na to, že někdo použil jeho jméno k šíření lží,“ uvedl student další z problémů mediální války.

Když se však Syřan podívá na zprávy státní televize Súríjá nebo si přečte domácí tisk, čerpající ze syrské tiskové agentury SANA, má pocit, že zprávy jsou o jiné zemi, než o ní referují zahraniční média. Dovídá se o útocích na policejní a vojenské jednotky, které jsou oběťmi řádění ozbrojených gangů. „Tohle je svoboda a demokracie? Střílet na policajty a ničit veřejný majetek?“ ptal se jeden z účastníků pohřbu padlých vojáků. Záběry zmasakrovaných těl členů bezpečnostních sil a komentáře Syřanů, kteří volají po znovu nastolení pořádku, jsou totiž úplně odlišné než záběry z internetu nebo telefonáty očitých svědků z míst krvavého dění. „Raději jsem odjela z Homsu domů, kde je klid. Nevím, kde je pravda a co se skutečně děje,“ svěřila se Basma, která pochází z provincie Hasake na severovýchodu země.

Poslední měsíc byl v Sýrii zvyk, že před víkendem byla vyhlášena nějaká reforma, aby se rozbouřený dav uklidnil. Ovšem pokaždé následovala ještě ostřejší reakce než víkend předešlý. Jak se situace bude vyvíjet, netroufá si nikdo odhadnout. „Pouze si přeju, aby byl tento zlý sen již za námi. Chci konečně opět zažít bezproblémový pátek,“ povzdychla si Basma.

(Článek vyšel ve zkrácené podobě v deníku Právo dne 26.4.)