Libanonská vláda, která se po volbách v roce 2009 vytvářela s těžkostí dlouhých pět měsíců, se minulý týden po čtrnácti měsících své existence lehce rozpadla. Z třicetičlenného kabinetu odešlo jedenáct převážně opozičních ministrů. Tento krok se dal čekat již delší dobu. Hnutí Hizballáh nesouhlasí se svým obviněním ze zabití bývalého premiéra Rafíka Harírího, které se stalo před necelými šesti roky, a proklamovalo, že pokud premiér Saad Harírí, syn zavražděného Rafíka Harírího, neučiní patřičné kroky směřující k zrušení mezinárodního vyšetřování, tak z vlády vystoupí. A tak se také stalo. Je však vyšetřovací proces zmanipulován, jak tvrdí vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh? Těžko posoudit.
Konec vlády nastal ve dnech, kdy byl premiér Harírí na návštěvě USA, Francie a Turecka. Obě posledně zmíněné země nabídly svou pomoc při řešení budování nové vlády. Francie jako faktický zakladatel Libanonu a Turecko zas jako nový a silný partner států na Blízkém východě. „Nemůžeme tolerovat, aby se Libanon zmítal v blátě politické nestability,“ pronesl turecký premiér Erdogan pro tureckou tiskovou agenturu Anadolu. Turecko a Francie by však měly jen asistovat Saudské Arábii a Sýrii, které budou již poněkolikáté hledat odpověď na libanonskou otázku. „Společné úsilí Saudské Arábie a Sýrie hrálo hlavní roli v stabilizování politického příměří v Libanonu v posledních měsících,“ řekl v pátečním projevu Saad Harírí. Ale i jemu je nejspíš jasné, že se bude opakovat situace po volbách v roce 2009. Je také vysoce pravděpodobné, že Harírí se ministerským předsedou již nestane a přenechá premiérské křeslo někomu ze svých sunnitských kolegů.
Sýrie a Saudská Arábie by měly i nadále řešit situaci, která podle mnohých analytiků zavání občanskou válkou. Někteří si myslí, že více než eskalace napětí uvnitř Libanonu hrozí obnovení bojů mezi Hizballáhem a Izraelem. „(Hassan Nasralláh) by chtěl další válku s Izraelem, aby završil „božské“ vítězství, jímž měla být dokončena válka v roce 2006. Bojím se, že Izraelci by také chtěli další válku,“ napsal Robert Fisk ve svém pátečním komentáři v britských novinách The Independent.
